Přejít na obsah

9. zastavení

Ukazuje každodenní život v Hylvátech, vesnici s českou a německou populací, a její připojení k Ústí nad Orlicí v roce 1925. Sleduje dopady Mnichovské dohody, začlenění do sudetské župy a těžkou situaci českých obyvatel pod nacistickou správou, včetně diskriminace, omezeného pohybu
a politického tlaku.

Ústí nad Orlicí - Hylváty


Hylváty

Jak vypadal každodenní život v obci, kde se prolínalo české a německé etnikum?

Vesnice na obou březích řeky Třebovky je historiky ztotožňována s obcí Krátká Třebová k roku 1304. Nedaleké město Ústí mělo nad samostatnou vsí pravomoc vést pozemkové knihy. Kromě zemědělství a řady živností zde poskytovala pracovní příležitosti továrna na hedvábné zboží Friedrich Pollak, kam docházeli i dělníci z okolí. Šlo o národnostně smíšenou obec s mírnou převahou německého obyvatelstva. Působil zde ryze český spolek Sokol. Po první světové válce zde vznikla česká menšinová škola.

Patřily Hylváty vždy k Ústí?

Po letech vyjednávání, která vyústila až v rozhodnutí nejvyššího správního soudu, došlo v roce 1925 k připojení Hylvát k Ústí. Jaké problémy to přineslo a jaký dopad měla mnichovská dohoda na jejich vztahy?

Od roku 1919 usilovalo město Ústí nad Orlicí o připojení blízkých Hylvát. Po řadě jednání, která skončila až u nejvyššího správního soudu, došlo ke sloučení k 1. lednu 1925. Tím však byl vzájemný vztah zatížen mnoha těžce řešitelnými kompetenčními spory. Východisko přinesla až mnichovská dohoda a připojení Hylvát k Říši. Po válce se objevovaly jisté tendence k osamostatnění, přesto byla tato obec natrvalo připojena k Ústí nad Orlicí.

V sudetské župě

Po připojení Hylvát a okolních německých obcí k Říši se Češi ocitli v těžké situaci. Diskriminace v zaměstnání, omezený přístup k propustkám a tlak na vystěhování. Jaké následky mělo odstoupení pohraničí pro místní obyvatele?

Po odstoupení pohraničí připadly Hylváty společně s okolními německými obcemi pod okres Lanškroun, začleněný do vládního obvodu Opava v Říšské župě Sudety se sídlem v Liberci. Češi, kteří v pohraničí zůstali, byli diskriminováni v zaměstnání, děti ze smíšených manželství musely navštěvovat německé školy. V prvních měsících měli Češi problém s vydáváním propustek do zbytku republiky – museli žádat denně. Sílil tlak na české občany, aby se ze zabraných obcí vystěhovali. Místní němečtí antifašisté a jedinci, kteří se nepřipojili k podpoře nacistické strany, začali být okamžitě zatýkáni.