Brána do vnitrozemí
Po ztrátě většiny přístupových cest zůstalo město prakticky uzavřené a obyvatelé měli k dispozici jen dvě volné silnice. Jak se lidem žilo, když byli ze tří stran obklopeni říšskými hranicemi a jejich možnosti opustit město byly značně omezené?
Ze tří stran bylo Ústí obklíčeno říšskou hranicí, pouze západní úsek zůstal nezabrán – údolí Tiché Orlice s Kerharticemi, mezi Kubincovým kopcem a Andrlovým chlumem. Tímto koridorem také procházely jediné dvě volné silnice – do Vysokého Mýta přes Hrádek a do Litomyšle po severním úbočí „Andrláku“. Obyvatelé města tak měli velmi omezené možnosti vyrazit někam na procházku či delší výlet. Jako náhrada za oblíbené Orlické hory byly doporučovány jiné lokality ve vnitrozemí, především Vysočina.
Andrlův chlum
Kromě krásného výhledu do kraje je kopec opředen nejrůznějšími pověstmi a na jeho úbočí se odehrálo několik zajímavých příběhů nejen z období druhé světové války.
Městské lesy v okolí křížové cesty se za války staly vyhledávaným cílem pro odpočinek ústeckých občanů. Klubu českých turistů se podařilo v roce 1940 dokončit výstavbu silnice až k vrcholu Andrlova chlumu a zároveň zde postavit turistickou útulnu – Janderovu chatu (dnes chata Hvězda). Z realizace rozhledny však nakonec sešlo. Jelikož kapacita chaty hned od začátku nestačila množství návštěvníků, došlo v roce 1941 k jejímu rozšíření a zároveň byla poblíž vztyčena dřevěná triangulační věž upravená jako rozhledna.
Odsun – vysídlení – vyhnání
Jaký dopad měla poválečná nenávist k německému obyvatelstvu? Na poválečné události nahlíží dnešní česká společnost různě.
Tři slova pro jednu historickou událost, která označují konec německého osídlení okolního kraje a pohraničních území v Československu. Za léta okupace se nahromadila zcela pochopitelná nenávist k německému obyvatelstvu. Poválečná doba si příliš nepřipouštěla nějaké měřítko individuální viny. Proti Němcům (zrádce a kolaboranty nevyjímaje) byla přijata a uplatňována nemilosrdná opatření, jaká byla běžná v praxi okupačních úřadů.
