Dřevěná hranice
Věděli jste, že Ústí nad Orlicí se na sklonku 30. let 20. století doslova ocitlo na hranici? Dramatické změny tehdejší doby zasáhly i města, která byla do té doby považována za bezpečnou součást vnitrozemí. Proč se ale nové hranici říkalo „dřevěná“?
Na základě mnichovské dohody z 29. na 30. září 1938 bylo Československo donuceno
odstoupit pohraniční území nacistickému Německu, aby se předešlo válečnému
konfliktu. Určující pro rozsah záboru byla německá menšina, která obývala
především oblasti podél státních hranic a přilehlých pohoří. Státní hranice, totožná s
dnešní hranicí mezi Českou republikou a Polskem, se během deseti dní posunula na dohled
k Ústí tak, že se z města vnitrozemského stalo město pohraniční v okleštěném výběžku.
Hraniční čára byla pouze vykolíkována a k trvalejšímu vytyčení již nedošlo kvůli světové
válce. Proto byla protektorátní hranice označována jako dřevěná.
Ústí, Wildenschwert nebo Wilhemsuerd?
Jak souvisí Vilém, divoký meč a soutok řek s názvem města? Přemýšleli jste někdy nad tím, proč se Ústí nad Orlicí jmenuje právě takto? Příběh města sahá hluboko do minulosti a zrcadlí nejen setkávání dvou etnik, ale i historický vývoj v širším regionu.
Ústí nad Orlicí mělo vzhledem k prolínání českého a německého živlu v regionu i svůj
německý název. Původní označení Wilhemsuerd (poprvé zmíněno 1292), což lze volně přeložit jako Vilémův ostroh, je zřejmě odvozeno od jména šlechtice Viléma z Drnholce. Oficiální tvar Wildenschwert, v překladu divoký meč, je pozdější zkomoleninou. Český název Ústí vychází z polohy slovanské osady při soutoku Tiché Orlice a Třebovky, která pak splynula s nově založeným městem na zmíněném ostrohu.
